Kdo se opovažuje volat Spasitele srbským seznamem?

Píše se tu: Donika Sahini- Lami

Je těžké slyšet Albánce...

Je pro mě snadné, co se děje. Jako někdo, kdo viděl válku svýma očima, kdo prožil srbskou genocidu a kdo přesně ví, čím si tato země prošla, to bolí a já jsem rozhořčená z toho, co dnes vidím a čtu všude!

Nestává se politikou krve, oběti, národních ran!

Prosím, vy všichni, kteří máte červenou a černou krev, nebuďte oběťmi špinavých politických her. Takhle nás chtějí rozdělit, konfrontovat, oslabit.

Neodpovídejte na lidi, kteří nemají žádné znalosti, žádnou historii, žádnou zodpovědnost na svých bedrech. Lidé, kteří neměli den na obranu země, žádný příspěvek k osvobození, žádný respekt k obětování generací, které nás sem přivedly.

Svobodné Kosovo bylo nalezeno připraveno. Vyrobeno z Ilazi, Adam, Hamza, Zahir, Abej, Ramish, Ramazi, Ramiz, Fehmiu, Hashim, Kadriut, Elmiut, Ferja, Reja, Fatmir, Latta, Remit, Nasemi, Jakupit, Esat, Bekim, Ferid, Samihu, z mnoha mužů a žen KLA... z Debes, Jases, Gerees, Merita, Vlora, Mert, Mervet, Fidet, Lindy, Lindy, Okas, Rames, Hases, hlavní z mnoha žen, ale z žen mužů, kteří pracovali pro mě a válku.

Obviňovat tyto lidi z napojení na srbský seznam je ta nejvážnější urážka, kterou můžete udělat v historii Kosova. Je to balet na krvi mučedníků a na bolesti tisíců rodin.

Bylo mi 19, když jsem viděl zmasakrovaná těla Jasharovy rodiny. Viděl jsem genocidu v Recaku. Před mýma očima jsou Hagi a Besimi, zabiti spolu s jejich otcem na traktoru v Rakovině. Ano. Jsem Rakovinův svědek. Viděl jsem Lykoshanovu Cypress. Viděl jsem zavražděné děti, znásilněné ženy, zničené rodiny. Vyfotil jsem těla, vzal mrtvoly z ulice. Vyslechl jsem zlomené duchy. Utěšil jsem stovky matek a otců. Smrt byla přede mnou každý den. Dva roky... Všude!

Po válce jsem šel stejnou cestou. Patnáct let pracoval s nejhoršími případy, znásilňoval ženy, mučil muže, traumatizoval děti. Matky, které byly znásilněny před rodinou. Matky, které před očima znásilnily své nezletilé dcery. Muže znásilněné a znásilněné.
Čtěte pozorně, každý den děkuji Bohu, že nechal mou mysl na mé hlavě. Ale, víš, nikdy jsem nebyl šťastnější než teď, od té doby, co jsem nikdy nebyl v kosovském rozpočtovém postavení a platu. Nikdy! Protože nikdy nejsem fanda moci, ale bojoval jsem za stát. Ale díky Bohu, že kdybych měl místo, a kdybych se snažil vypořádat s některými politikami, které jsou nenápadně zabarvení všechno posvátné, a poslechem typu štítek: ” se srbským a rozzlobeným seznamem... ” Nevím, nevím...

Nevím, kde jsem stál. Vím ve jménu dopisu těch dětí, na které jsem se díval.
Zavřete jim oči, ve jménu těch končetin, které jsem pohřbil, pro čest... Já ne.
Reagoval jsem tak, jak si zaslouží svůj jazyk!

I když vím, že jsou tak špatné, že vůbec nemusí být nahrávány, ani je nekomentuj. Pro moc a hlasování!

Ale to mě pálí. Také Srbsko nás na této úrovni neuráží. Běda, v Srbsku jsme bojovali sami. Stát to bere, dýchá a dýchá, ale neopovažuj se dotýkat něčeho, co nemáš.
Dotkni se!

Všichni tady nejsou mrtví!

Pracoval jsem bez ohýbání se, nežádal jsem o laskavost, bez chození do úřadu. Takže když někdo použije mé jméno nebo mé kolegy a dá nás do kontextu se srbským “seznamem, tak velmi dobře víte, že se dotýkáte toho nejposvátnějšího, co máme, naší oběti a tohle není zpoplatnění.

Prosím, neházejte to na ty lidi. Nedávej jim žádnou váhu. Ignoruj je. Tohle jsou mocenské hry, hlasování, rozdělení.

Protože vaše ruka ve vašem srdci musí být zcela mimo linii pro lidi, jako je Ramush Haradinaj, Kadri Veselinaj, Hashim Thaci, Sali Mustafa, Elmi Recica, Jakup Noura, Ferat Shala, Ganimete Ibrau a mnoho dalších, s prohlášením: “Joni se srbským seznamem”.

To není politika ani debata.
Tohle je znásilňování pravdy, zraňování historie a reaktivace traumatu národa, který se ještě nezotavil.

A za to je zodpovědnost velká.
Velmi velká a velmi nebezpečná realita. Přál bych si, aby zachránci zachovali mír, nakonec zvítězili v Srbsku a ne v nějakých prohnilých myslích!
Ale je těžké slyšet albánsky...