Nejvyšší rozhodnutí o regulaci systému pracovních míst na ministerstvu zdravotnictví

Nejvyšší soud Kosova odmítl žádost Centra pro sociální informace a modernizaci (QIPS) vykonanou proti Úřadu předsedy vlády, pokud jde o částečné zrušení pravidla č. 15 / 2024 pro vnitřní organizaci a systemizaci pracovních míst na ministerstvu zdravotnictví.
Obžaloba údajně požádala Nejvyšší soud, aby prohlásil za protiprávní a zrušil ustanovení 4146 článků tohoto nařízení a tvrdil, že byly vydány bez právního základu a v rozporu se zákonem o zdraví mužů a ústavou USKKKU. Podle obžaloby byla prostřednictvím těchto ustanovení regulována organizace a činnost Zvláštního institutu v Zoom (ISSH), ačkoli tato instituce není jako subjekt známý příslušnými právními předpisy.
Po veřejném soudním přezkumu, analýze žádostí účastníků řízení, jakož i posouzení příslušných ústavních, právních a právních ustanovení, Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání není založeno. Soud odhadl, že nařízení vydal příslušný orgán na základě ústavních a právních povolení vyplývajících z Ústavy Kosovské republiky, zákona vlády, zákona o organizaci a funkci státní správy a nezávislých agentur, jakož i příslušných právních předpisů v oblasti zdraví a duševního zdraví”, zpráva uvedla.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že napadená ustanovení nevytvářejí nový právní předmět mimo stávající zdravotní systém, ale představují organizační a funkční regulaci stávající struktury v rámci systému veřejného zdraví.
Soud rovněž odhadl, že článek 18 zákona o duševním zdraví poskytuje dostatečné právní důvody pro poskytování podkladu a fungování rezidenčních institucí sociální péče a služeb duševního zdraví, které v nich jsou nabízeny.
Podle Soudního dvora kontroverzní podzákon nepřesáhl zákonná povolení a porušil zásadu legitimity, neboť byl vydán v rámci pravomocí ministerstva zdravotnictví a vlády pro organizaci systému veřejného zdraví.
Soud rovněž zdůraznil, že ačkoli nařízení zvláštního institutu v Progress mohlo být provedeno prostřednictvím samostatného podprávního aktu, tato otázka se netýká ani legality sporných ustanovení.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že neexistuje právní základ pro zrušení nun 4146 vyhlášky (ZKM) 15 / 2024 a rovnou zamítl požadavek obžaloby jako neopodstatněný.












