Na lidech, kteří neobviňovali Hajrie Mehmetiovou, došlo k popravě, která v Recaku před 27 lety připomínala hrůzu.

Dne 27. výročí tohoto masakru se Mehmet přiznala k bolesti a ztrátám své rodiny a prohlásila, že spravedlnost pro zavražděné civilisty ještě nepřijde, navzdory tomu, že byli zabiti bez jakékoliv viny.

Naznačila, že její rodinní příslušníci byli popraveni ve snaze opustit vesnici v den útoku.

Axhaja mě úplně utopila, Bajram a Hanumshahe Mehmet. Tu noc přišli na zem, brzy ráno je zabili cestou nahoru a pryč. Rodiče těch ostatních, které jsme měli v Dremice”, řekla.

Popisuje podmínky toho dne a násilí páchané na její rodině, řekla, že zima byla tvrdá a že její bratr byl také v bezprostředním nebezpečí.

Mám tady bratra a už se chvíli topí. Strýcův syn byl dnes zraněn a ten den nechodí. Ostatní bratranci skoro 30 dalších byli zabiti, skoro 30 lidí zemřelo, řekla.

Mehmeti zdůraznil, že rodiny obětí nadále očekávají spravedlnost i po 27 letech zločinu.

Je pro ně spravedlnost a mým přáním je odhalit spravedlnost pro ně, že byli bez ničeho zabiti. Nevinní civilisté byli, ale stále není”, řekla.

Dnes, 27. výročí Recakova masakru, jednoho z nejzávažnějších zločinů spáchaných během války v Kosovu, který zůstává otevřenou ránou kolektivní paměti země.

15. ledna 1999 vstoupily srbské policejní síly, vojenské jednotky a srbské polovojenské formace do obce Recak v obci Stime, kde brutálně zabily 45 albánských civilistů.

Oběti byly popraveny za okolností, které šokovaly místní i mezinárodní mínění.

Masakr se stal známý světu poté, co O 'Verifering Mission Chief The SEU in Kosovo, William Walker, který poté, co viděl neživé těla civilistů, vzbudil poplach před závažnými zločiny proti lidskosti, které byly spáchány Albáncům v Kosovu.

Recak se stal symbolem utrpení a obětování obyvatel Kosova, ale také klíčovým momentem ovlivňujícím mezinárodní povědomí o realitě války a vydláždění cesty k zásadnímu vývoji na jeho konci.